Únor 2012

Přísady: tajemstí a řošťáctví... to byl Rock'N'Roll

27. února 2012 v 20:19 | Sikki |  Hudební koutek

Byl a nebo stále ještě je..?

"Kámoš, co dělá do počítačů a moderních technologií, tvrdí, že viděl 21.století kdy lidé utíkají před hrůzným poznáním, že jim moderní technika přerostla přes hlavu. Půjdou domů a budou si chtít sáhnout na kus dřeva. Tohle dobře vystihuje i situaci v současné rockové hudbě. Grunge, Eric Clapton a rap... mi přináší uspokojení. Je to skoro rituál. To jsou ty věci, na které si můžete sáhnout. Jsou ze dřeva." Tak tuhle myšlenku pronesl David Bowie (?) už v roce 1994. Podle mě byla nadčasová, nemyslíte. Co víc (nebo spíš hůř?) ona platí ve všech aspektech tohle nadrženého, současného světa.
Uspořádala jsem si dnes takovej malej 7hodinovej maraton dokumentů o Rock'N'Rollové historii. Vždycky mě tyhle věci hodně zajímaly, a zajímají čím dál víc, protože hudba by měla lidem dávat mnohem víc než nám nabízí ty braky z MTV - není to tak vždycky, ale asi v 85% případů a to je podle mě smutné. Nějak se to celý zvrátilo, nezdá se vám..

Láska hřeje, ale uhlí je uhlí.

26. února 2012 v 22:39 | Sikki |  De(bil)níček
Včera jsem měla depku velikosti černé díry co všechno kolem vcucne. A cucá a cucá.. Takovej stav už jsem nezažila dlouho. A čemu za to vděčím no řekla bych páteční přemíře alkoholu, návratu ve dvě hodiny ráno. Mohla jsem si vyflousnout plíce jak jsem byla totálně překouřená čmoudové a voďára, navíc mix stěnolezu a řezaného piva mi udělal na dva dny z mozku vystoupení Mika Terrany (?) k tomu všemu jsem zjistila, že Modročko má asi přítelkyni nebo minimálně se k tomu schyluje. Takže dej mi pět!
Nevím co mě uvádělo do komatu víc každopádně z toho posledního jsem docela v prdeli a ani nevím proč. V první řadě, jak se stalo, že jsem se vůbec zabouchla? V druhé řadě na co (a co) jsem vůbec čekala? A v řadě třetí jak z toho teď ven?
Dneska jsem na tom o trochu líp... zaměstnalo mě totiž hlídání malého souseda a MetlaFórum jsou tam celkem fajn lidi a hledám nějakou dobrou duši (čti blázna) co by vyrazil/a na "Basinfirefest" do Spáleného Poříčí (29/6 až 01/7 2012). Pozvánku přídám asi zejtra. Najde se někdo??? Prosíím.
Konečně jsem taky poslala poslední přihlášky na VŠ. Díky psací - kamarádce, která mě donutila, jsem poslední dvě podala do Brna. Hurá na TSPéčka! Haha. Né, kdyby mi Izz včera nenapsala po dlouhé době asi bych dneska nebyla už tak klidná. Víte co je zajímavé - tuhle slečnu jsem v životě neviděla (bydlí na druhé straně ČR), ale poznala jsem ji asi před 5 rokama na chatu a od té doby si píšeme, taková spřízněná duše. Budu ráda, když třeba to Brno výjde a budem spolu na koleji. Konečně regulérní přátelé.
Dobrou noc a pohodovej start do nového týdne. Love&Rockets

Na okraj "Beyond The Bridge"

25. února 2012 v 12:16 | Sikki |  Hudební koutek
http://a2.mzstatic.com/us/r30/Music/62/99/9d/mzi.kkfkcgbe.100x100-75.jpgCo se muziky týká musím se pochlubit novým objevem. Jmenují se "Beyond The Bridge" pocházejí z Německa, fungují už od roku 2005, ale až letos jim vyšla debutová deská s názvem "The Old Man and the Spirit". Z hlediska žánru bych to jednoznačně zařadila do progressivního metalu. Něco ala "Dream Theater". Užasný melodie a riffy... třeba ten ve skladbě "Doorway to Salvation" je geniální. Doufám, že u téhle desky neskončí!
UPDATE ~ [12:08]


Řvu-Řve-Řveme!

24. února 2012 v 14:01 | Sikki |  De(bil)níček
Je to tady jak po umření. Co na plat.
Sikki tento týden prožívala "syndrom křečka džungarského". Co to znamená? No, ve dne spí a v noci jezdí na kole. V mém případě to neberme doslova, ale řekněme tedy: .. jsem utahaná jako kůň, protože jsem toho moc nenaspala. Byl to prostě náročnej týden kdybych ho měla rozepisovat asi u té klávesnice usnu. Včera jsem navíc byla na dalším pracovní pohovoru a už pomalu začínám věřit, že mě zachrání jenom zázrak nebo konec světa, haha.
"Někteří lidé jsou ještě naživu jenom, protože je nelegální je zabít."
Už 14 dní mám na krku bráchu jelikož nám chudáček onemocněl, osel! Dobře mu tak - nemá nahánět ženský po nocích ...meze jsou ještě fest studený. V podstatě už z něho šílím. Moje ráno začne kraválem z kuchyně pak si přeleze k sobě a pustí si ty sračkojidní zvuky z Evropy2. To je signál pro mě. Vstanu, okamžitě najdu něco co to zaručeně přeřve (v tomto směru skvěle fungují In Flames) a jdu si uvařit kafe. V lepším případě mám pak celej den něco na práci mimo dům v tom horším se zarygluju u sebe. Stereo tady řve až do čtyř hodin odpoledne. A když říkám - řve - tak jako fakt řve! Já už to nějak nevnímám, ale tenhle fakt jsem si uvědomila, když u nás byla v úterý paní poštová a nesla k nám nějaký lejstra. Chvilku jsme se mezi dveřma přeřvávaly než mi došlo, že bych to mohla jít ztlumit jelikož jsme si rozuměly každý druhý slovo. Sousedi nás milujou.
http://userserve-ak.last.fm/serve/500/40458527/In+Flames+Live+in+Saint+Petersburg.jpg

Sám [Únor 2012]

22. února 2012 v 12:34 | Sikki |  Brko
Žádný pocit se nevyrovná nejistotě, která mě pohltí.
Nikdy to není dost, aby mě to zlomilo úplně.
Křičím bolestí dokud mě to nepromění v kámen.

Už nemám strach, trpělivě vyčkávám.
Už dávno vím jak říct sbohem.
Už vím jak spálit mosty!

Všechno si to uchovám i když mě to drtí.
Nedokážu tě ochránit před tebou napořád.
Budeš křičet bolestí dokud tě to nepromění v kámen.

Už nemám strach, trpělivě vyčkávám.
Už dávno vím jak říct sbohem.
Už vím jak spálit mosty!

Skutečně vím, že stojíme každý sám.
V cestě ti nestojí nic, jen ty sám.
Už neměj strach.
Už řekni sbohem.
Spal ty mosty!

Avantasia ~ The Edge

21. února 2012 v 13:14 | Sikki |  Hudební koutek
Co o tom napsat ... tak takle nějak se dělá metalová opera jestli tomu tak lze říkat. - Ono je to totiž z hlediska zařazení a hudební teorie docela složitý. Pokud ovšem jde o úhel nějakýho osobního prožitku jde o prachsprosté och, uf a ještě jednou uf. Známej po té co mě pozoroval při poslechu "Strašáka" (-> třetí album) prohlásil, že v mém případě se jedná o jakousi mu neznámou formu orgasmu. To vyznělo trochu divně... uznávám, ale mluvím v rovině čistě hudební, ok! Haha. Každopádně muziku, kterou Tobias Sammet tvoří pod hlavičkou projektu Avantasia (?), silně žeru. Za zajímavý považuju i fakt, že například hudbu kapely Edguy (?) ve které Sammet působí naopak čím dál víc nemusím, ale o tom až jindy.
Abych neznalé uvedla do příběhu, album "The Wicked Symphony", které zároveň vyšlo s "Angel of Babylon" hudebně i textově navazují na předchozí "The Scarecrow" a uzavírají trilogii nazvanou "The Wicked Trilogy". Na tomhle díle se podílelo mnoho kvalitních hardrockových a metalových harcovníků. Vyšvihla bych například jména jako hrom - Jorn Lande, Michael Kiske, Bob Catley...a další. Na bubny opět válí Eric Singer a velké části kytarových partů se ujal sám producent Sascha Paeth.
Balada "The Edge" vyšla na albu TWS jako jedenáctá. Nebudu se o ní víc rozepisovat, protože celou hříšnou trilogii musíte chápat jako variabilní koncept s fantastickým zvukem a epickou výpravou.

Můj šestistrunnej život není jednoduchej...

18. února 2012 v 22:31 | Sikki |  De(bil)níček
Tak je zase sobota večer, všichni někde (ples)ají a Sikki sedí doma. Klasika. Uvažuju nad tím co bych do deníčku zalhala dneska, ale vidím to bledě páč jsem v poslední době strašnej nudař. Asi začnu hlásit počasí páč to je jediný co není v mém životě stereotipní a co spolehlivě dokážu odhadnout. Je zima, ale co čekat v únoru, že...
Včera večer, po šestihodinovém maratonu hororové serie SAW u kamarádky, jsem jako každý normální člověk zalehla - jenže ne a ne vypnout mozek. A já blbec se ještě v devět večer naliju kafem, když už teda začnu zabírat uslyším takové zvláštní propínání kovu.. a najednou "ne-metalové" prásk, a bylo po struně i spaní. Vystřelila jsem z postele a další půlhodinu špekulovala nad tím jakej já jsem muzikant na baterky. Nevím jestli prostě rupla stářím, páč na oné kytaře jsem struny neměnila dlouhou dobu. Nebo mám ještě teorii číslo dva - brácha se pokoušel najít v sobě skrytej talent, poslední dobou to dělá často a ona už prostě měla dost. Každopádně jsem zabrala kolem jedné a ve čtyři ráno už u nás bouchaly dveře na novo jelikož se tu dneska udilo prase. Sečteno, potrženo dopoledne jsem raději s nikým nemluvila páč bych taky mohla někoho zadávit.
Ech, když už jseme u těch kytar uvažuju na dalším přírůstkem,.. nebo uvažuju, už jsem rozhodnutá. Hned jak bude peněžní prostor pořídím konečně elektriku, asi už je na čase. Docela se mi zamlouvá IBANEZ RGR 321EX (?), ale mám i jiný typy. Pravdou je, že tenhle japončík se mi zvukem a jinejma výhodama líbil nejvíc. Ovšem můj moudrý a zkušenější mistr mi radil něco víc univerzálnějšího. Tak nevim.. Každopádně se obávám, že nakonec stejně zvítězí peněžní stránka věci. Život není vůbec fér, haha.

Nicholas Sparks ~ Milý Johne

17. února 2012 v 11:24 | Sikki |  Knihy v mých myšlenkách (sezóna "2")
http://data.bux.cz/book/003/372/0033727/large.jpg
{LÁSKA ZNAMENÁ, ŽE JE PRO VÁS NĚČÍ ŠTĚSTÍ DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VAŠE, I KDYBY TO PRO VÁS BYLO SEBEVÍC BOLESTNÉ}
Příběh vypráví o mladíkovi jménem John, který se snaží ve svém životě najít nějakou rovnováhu a tak se po bouřlivých letech rozhodne pro kariéru vojáka. Když pak konečně dostane volno a vrací se domů, aby navštívil svého otce, se kterým toho nikdy moc nenamluvil.. potkává také svůj osud, Savannah. Během dvou krátkých týdnů se z nich stanou přátelé. Zvlášť potom, co John skočí pro její tašku do vody. U ohně s vysokoškoláky se seznamuje se Savanniným přítelem Timem Wheddonem. Po počátečním setkáních se John a Savannah opět sejdou na pláži, kde on ji učí surfovat. Rychle se do sebe zamilují. Savannah po setkání s jeho otcem vysvětluje Johnovi, že otec má zřejmě Aspergerův syndrom, a proto je tak odtažitý a věnuje se stále jenom své sbírce mincí. John se rozzuří a uhodí Tima do nosu. Před odjezdem zpět do armády mu Savannah a Tim odpouštějí, a John slibuje, že si po své vojenské misi Savannah vezme. Ona mu při rozloučení dává dopis, kde mu slibuje svou lásku a věrnost.
Později přijíždí domů a stráví se Savannah noc. John je šťastný, ale cítí povinnost se vrátit k armádě. Po 11. září se John upíše u armády na další dva roky. Devět měsíců před ukončením služby příjde od Savannah dopis, který však končí slovy..."Sbohem"
~
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
» Vlastně nevím. Prostě náhoda. Byla jsem u kámošky a náhodou o ni zavadila a když má někdo chorobnou písmenkovou nemoc.. je to pak jednoduché. Nicholase Sparkse jsem nikdy nečetla, ale viděla jsem vlastně skoro všechny filmy, které byly natočeny podle jeho knih (-> ať už dobrovolně nebo nedobrovolně). Z těch všeh bych vybrala asi nejznámější "Zápisník jedné lásky" nebo "Vzkaz v láhvi".
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
» Osudové volby.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
» Očekávat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
» Já bych nechtěla být ani jedním z nich. Pravdou ale je, že bych si v hlouby duše přála, aby mě taky jednou potkalo to štěstí a já jednou uslyšela to pověstné "cvaknutí klíče v zámku". Tak jak popisuje Sparks, Johnovo setkání se Savannah.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
» Musím přiznat, že na můj vkus jsou takové to romanticky založené příběhy prostě příliš průhledné. Už na desáté stránce vím co se bude dít dál. Ale jestliže mám najít jedno positivum.. I na tu průhlednost to účel splnilo - já nekonečně světem ošlehaná a vyrovnáná osobnost, haha... u toho bulela jak čtyři želvy.
Ještě jednu věc bych vyšvyhla a to jak Sparks dokáže šetrně spatlat téma lásky, víry-křesťanství, tragických událostí a osudu v jeden kompaktní balíček.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
» Jak už jsem napsala, knížka se četla nenásilně, ale postrádala jsem v tom napětí. Prostě příliš průhledné zápletky.

75%


Ty jedinej budeš moje smrt...

16. února 2012 v 17:29 | Sikki |  De(bil)níček
Pro začátek. Sorry deníčku můj za to šachování s obálkou, haha. Definitivní řešení je tohle. Snad tu nějakou dobu vydrží.
Utahaná, nasraná, vystresovaná a ..kdoví co ještě. Teda já bych věděla, ale to by se nehodilo číst. Myslim, že na mě dolehla ta krizová část zimy. Víte jak.. ta věčná (báječná) bílá tma a deprese. Chci sluníčko a večer chodit hrát kulečník!
Pustila jsem si zase album SixxA.M. a to mi teda moc nepřidává. Například "Deadlihood" má krásnej text ..takovej jenom zapnout fén a otestovat ho ve vaně. "Přísahám, řekla jsi mi, že budeš mou životní oporou. Myslím, že jsem to dobře nepochopil - byla jsi má smrt. Hej, ze tvého šílenství jsem zešílel. Nebe ví, že bych tě vymazal, kdybych mohl. Oh Bože, přeji si, abych mohl. Slunce svítí.." Krása, že? Ale já to miluju k zešílení.
V uterý jsem měla nějakou přemítací náladu. Sralo mě, že mě sere, že je ten hloupej svátek. Zajímavé, ale jenom já umím být svůj největší nepřítel, že. Prostě přišla kamarádka s jejím přítelem prej ať s nima někam vyrazim. Aha. Když už jsem měla dojem, že to byl vrchol dne začala do mě vtloukat jiná kamarádka dobro-družný řeči o svém bráchovi. Shodou okolností je to jeden z mejch nejlepších kámošů (mimoňů). Prej se mám zamyslet co dělám. Kevin to moje družení prej pobírá jinak než si asi myslim. Což o to já jsem si všimla, že se ten osel asi zamiloval, ale co já s tim mám do prkvančic dělat, když s ním musím trávit tolik času. Hrajem spolem, do hospody chodíme spolem, akce plánujem spolem navíc jsem v jednom kuse nakvartýrovaná u nic doma s jeho ségrou. Nejde se mu vyhnout. Jak hodit zpátečku a nikoho nezabít. On je takový o dva roky mladší tele co nemá vážně štěstí na holky.. a já vážně netoužím být další co mu zlomí srdce, haha.
Máte taky svoje fanoušky nebo fanynky a víte jak na ně?

Gavin DeGraw ~ I Don't Want To Be

13. února 2012 v 21:27 | Sikki |  Hudební koutek
Než si zase začít stěžovat to raději dneska přidám nějakou muziku. Tentokrát nechám metal daleko za horama a trochu zvolním. Vybrala jsem totiž popovou skladbu "I Don't Want To Be", která mimo jiné taky doprovází opening amerického seriálu One Tree Hill (pche - neviděla jsem ani jeden díl). DeGrawa jsem v minulosti zaznamenala pouze dvakrát. Poprvé to bylo písničkou "We Belong Together" (tuhle věc dokonce hraju na kejtru), která doprovází film Tristan a Isolda a pak právě touhle pop-pohodovkou. Na obou písničkách se mí líbí jejich jednoduchost, zpěvnost a v neposlední řadě text. Tuhle konkrétní věc mám nejraději prostou jakejkoliv efektů, pouze piano a ten super text: "I don't have to be anything other than the birth of two souls in one. Part of where I'm going, is knowing where I'm coming from "(Já nemusím být něco jiného než narození dvou duší v jednom. Částí, kam jdu, je vědět, kde jsem..); "I don't want to be anything other than me" (Nechci být něco jiného než já..)
Báj-d-wej.. DeGraw má bezva mečák. Někomu to možná tahá za uši ovšem mě tahle poloha naprosto vyhovuje, haha.