De(bil)níček

Moje nikdykde

15. listopadu 2014 v 19:10 | Sikki
Někdo mi kdysi řekl, že pohled do ohně vyhledávají především sebevrazi.. no a pak jsem tu já! Trochu tápající. Když, člověk dojde na konec nějaké cesty měl by se otočit zhodnotit to dobrý, zapomenout to špatný a jít dál. Jenže jak se pozná, že už jste na konci..?

Beru-li v úvahu svůj poslední rok života byla to stezka odvahy s bobříkem sebezapření, když jako puberťáci sníme o tom jaké je to být dospělý a malujeme si svět na bledě modro obvykle nám nedochází, že teprve chybami se člověk učí. Hlad je nejlepší kuchař. Práce nešlechtí, ale z oceluje nervy. Přátelství padají jak hrušky v srpnu. V týdnu vnímáte pouze tři dny, zbytek se slije v jeden, pátek je den vysvobození, sobota je na vzpamatování a v neděli se pro změnu vzpamatováváte z šoku, že dalším dnem je pondělí.

A tak přichází svět o básníky...

No a každého jistě nejvíc zajímá jak je to s láskou. Co to je? Pro mě trvale nepochopené slovo. Člověk snad nalezne v někom zalíbení jisto jistě proběhne nějaká chemie, ale až čas prověří jak moc je to pouto silné. A když opadne zápach zamilovanosti stojí vedle sebe dva lidé co znají svoje nejlepší a nejhorší stránky. To už, ale nejspíš stojíte na rozcestí a musíte se rozhodnout kam se dát dál. Partnerství to je to slovo, které by se mělo respektovat a pitvat. Ne láska. Láska to je cit, který příjde až s věkem a poznáním.

You don't know! You don't know nothing yet about the dreams I have. I will make you sleep.

Přiznávám, často teď brečívám do noci. Hlavou mi táhne spousta myšlenek a zlost. O zlosti se málo mluví, ale to je hlavní strůjce dramatu. Je to taková silná emoce, že máte pocit jako by vás to mělo každým momentem rozpůlit vedví. Jenže, když už by to mělo být všechno ...ještě není po všem ani z daleka. Je to především pocit poražení, totální prohry a selhání co vás nutí se ptát na otázky na niž nenexistuje odpověď, která by vás dokázala uspokojit. Nezbývá než se neohlížet a jít dál..

Všechno co stojí za to dělat, stojí za to přehnat!

Že by konečně klid..?

5. listopadu 2014 v 17:51 | Sikki
Měla bych jít něco dělat, ale nějak se mi nechce. Posledních pár týdnů bylo hodně náročných nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Takže vítám každý moment klidu, který si pro sebe urvu. Nemohla jsem ani psát jelikož jediný co jsem zvládla bylo se stěží vyškrábat na postel... A tak už jen doufám, že aspoň pro teď mám od sezóny 2014 klid. proběhla i nějaká ta partnerská hádka a jinak se prostě všechno sralo ...

Plán je, asi takovej: příští týden zapít letošní sezónu, prodiskutovat tu příští a rozhodnout se jestli složit dress. Pak už jenom hokej. MORA!<3 A užívat si volna. No a začít pomalu vyrábět adventní věnce a perníkové chaloupky. Doufám, že letos napadne sníh. Mám nakoupeno spoustu výživné literatury, tukové zásoby si taky rychle tvořím, takže milá zimo, polib si prosinec.

Dneska jsem se koukala na program kina a hle rok se s rokem sešel, za chvilku (11.12. 14') máme na plátně opět Hobita. Nevím co od toho čekat.. Pána prstenů miluju, ale oba následující Hobiti mě nezaujali tak jak bych si představovala. Jako dítě jsem snila o tom, že já budu jednou ten kdo natočí tuto krásnou knížku, ale smířila jsem se s tím, že P.Jackson bude důstojný zástupce.

No nic jdu si pustit novej díl The Originals a žehlit ubrusy...achjó.

hey • stoopid

9. října 2014 v 21:17 | Sikki
Sesumírovat začátek tohle článku mi trvalo přibližně tak dlouho, jak je to z Prahy na Měsíc. Nejhorší je začít.. Když už někdo bloguje jako já 7 let je čím dál kritičtější k tématům svých článků. A neřikejte, že ne?! Za ty roky už jsem měla aspoň čtyři osobní domény, tři blogy o něčem (ne)zajímavém, dvě přezdívky a momentálně prožívám autorskou kocovinu. Kladu si otázku zda má cenu psát i ten deník, jelikož moje žití je prostě všední. I přes to jsem ráda, že tenhle blog mám. Vlastně mě ani nezajímá jestli sem někdo chodí hlavně, že mám místo kde si chodím odpočinout, kde si všechno urovnám. A když si to pak za čtyři roky přečtu můžu si říct jak smutný zvířátko jsem ...byla.
One look.
Could kill.
My pain.
Your thrill.

Někdy se musím hrozně přemlouvat, abych našla motor, který mě donutí udělat nějaké zasadní rozhodnutí. Zvykla jsem si na průměr a stačilo mi to na vytvoření asociální bubliny. Trvá, než mi věci dojdou, hlavně díky zmatku a bordelu, kterej mám úplně ve všem. Když už pak člověk zjistí co vlastně chce utečou dva roky a opět se nám to zamotává. Z toho plyne, že nejdřím musí člověk najít sama sebe a až pak může hory přenášet. Já to nejspíš neudělala spráně jelikož teď začínám vytahovat kostlivce ze skříně. A tak...


Dneska bylo venku hezky, procházela jsem se po práci v parku. Chybělo málo, abych zaběhla někde do hromady listí a začala vyvádět jako malá. Podzim mám nejraději, ty barvy a čersvej vzduch. Dokonce jsem si koupila i novej svetr červeno-černo pruhovanej ještě k němu hledám šál či šátek. [» IVAN KRÁL ~ Mám svůj stín] Jo, podzim miluju. K němu vztahuju všechno svoje vidění světa, tak trochu větrno a po ránu mlha.

Plán: zejtra nezaspat, přežít v práci!, večer tešing do kotle na hokej. Žádný po zápasový popijení!!! (Minulá sobota vystarala na několik měsíců dopředu. Fuj BURČÁK!) A v sobotu pěkně podívat na novej noťás. Teď si pustím ještě pár starejch vypalovaček a půjdu nejspíš spát. Jelikož ještě furt rozdejchávám oznámení letošního headlinera na MOR '15. Svět je v pořádku, asi už jenom v Glóbuse.

Pak se možná zázraky stanou, jamile promluvíme..

24. září 2014 v 12:17 | Sikki
Svět se točí, točí a točí a mě se chce zvracet. Využívám konečně volné skulinky v čase k malé ventilaci svého né až tak záživného bytí. Volnou skulinou myslím svoje ochraptění, které se mě jako čert drží už druhý týden. Hlavně jsem dneska nemusela do práce...och!
Zázraky se stávají, když klopýtneme to zpívá Seal ve své písničce Crazy, kterou mám jen tak mimochodem radši od Alanis Morissete. A nikdy nepřežijeme pokud nebudeme trochu šílení. Dávám tedy všemu volný průběh. A že toho teď je..
Začala bych u toho, že se už nemůžu chodit do lesa. Jelikož mě přestalo bavit dívat se na to kolik letos roste hříbků. Už to není zábava o hledání, když o ně zakopáváte na každém metru. Říká se, že když roste hodně hub, bude válka. Nejspíš začnu věřit na pověry, když čtu noviny a vidím co se děje ve světě.
Doma jsme vypravovali funus, byla to jedna velká, černá komedie aneb když žiješ pod jednou střechou s notorickým alkoholikem a máš dělat jakože jeho postupný rozklad ti nepřinesl velkou úlevu. Nikdy bych neřekla, že se budu tak bavit u čtení kondolence.
Hroutí se mi vztah a bla, bla, bla. Nejspíš čekám, že to za mě někdo vyřeší. Naproti tomu jsem čím dál víc myšlenkama u člověka, který mě považuje za kamarádku a pravděpodobně životního kouče. Jo a ke všemu to jemu slepuju vztah s vážně skvělou holkou na kterou žárlím. Neřád!
Číst si tohle po sobě je jako číst Heroinové deníky Nikkiho Sixxe, né až tak dobrý, ale skoro stejně nemožný. Příjdu do pekla. Anděl strážnej už mě musí mít plný zuby.

Jako tulák po hvězdách

22. srpna 2014 v 23:14 | Sikki
I můj noční život poslední dobou stojí za prd. Né, že bych někdy před tím byla pařič, ale aspoň jsem neseděla v pátek večer doma na zadku a pouštěla si maraton The Big Bang Theory s kocourem na klíně. Hell! Koukám venku do tmy hlavu plnou absurdních vzpomínek, myslím na dobu kdy jsem tyhle alone večery řešila jinak. S trochou nadsázky by každý měl mít něco co je jen jeho tajemství ..

"Aby člověk mohl zapomínat, musí být duševně zdráv. Neustále si pamatovat znamená posedlost, pomatenost mysli."

(Jack London - Tulák po hvězdách)

Tak tedy, koukám si tady do tmy a vzpomínám jak jsem si o půlnoci občas sedla do auta, stáhla okno, jako podkres mi vyhrávala v rádiu nějaká (za jiných okolností nepřijatelná) hudba a objížděla okolí. Dnes by to byla, asi tahle [» ROUTE94 ~ My Love] Za dobré viditelnosti je ze zdejších kopců mimořádně krásný výhled do kraje.. jenom hvězdy, ten úžasnej výhled, kouř a můj spravedlivej hněv. V té době mě ještě nic nesvazovalo. Čas ještě nebyl mým pánem a odpovědnost za svoje jednání mi nic moc neříkala.

Myslím na svoje přátele, na svou velkou a stále rozrůstající se rodinu, vybavuju si jejich obličeje. Snažím se vzpomenout na všechno.. Po tváři mi jde lehký úsměv a jediný co s určitostí můžu říct je, že nikdy nevíš co tě čeká zítra.

Pro Neřáda: Myslím i na Tebe! A kdyby se mě někdy někdo zeptal, a on se nezeptá, jestli v životě můžeš milovat dva lidi zároveň.. povím mu, že dá. Děsí mě, jen fakt, že žiješ život, který jsem taky chtěla a navíc daleko odtud. Rychle a zběsile. Na narozeniny si mi připomenul co jsem Ti kdysi napsala do věnování: "Když se nám životní možnosti zúží na minimum, vždy nám zůstává základní svoboda. Jaký zaujmeme ke všemu postoj." A pamatuju si, že vždycky, když ses v něčem plácal snažila jsem se Ti to znovu a znovu vtlouct do hlavy. A tys mi zase říkával, že se mám občas řídit vlastní radou. Chybíš mi. Nevím co teď..

Někdy si chci zase sednout do auta..

Dvacetkrát a stále já

20. srpna 2014 v 20:36 | Sikki
Pro začátek pár faktů o mě, jinak rečeno: dovolená je mimo jiné i čas kdy můžu být sama se sebou.

01) Nemám ráda stávání před osmou hodinou.
02) Nemám ráda, když mi někdo vyměňuje kávu za caro.
03) Vařím a báví mě to!
04) Nerada to po sobě uklízím.
05) Muziku vypínám jen, když si jdu číst.
06) Jsem přebarvená blondýna, protože miluju červenou..;)
07) I přes to si myslím, že vládnu rozumem. Občas.
09) Chci se nechat tetovat mám dokonale promyšlené co a kde a proč..
08) Můj brácha je zároveň můj nejlepší kamarád.
10) Můj psycholog je kytara.
11) Jsem kuřák, pivař, miluju jamajskej rum, piráty a sex. Nestydím se za to!
12) Nemám pud sebezáchovy. Jsem skokanem BUNGY, mám na to i lejstro.
13) BORN TO RUN!
14) Když nečtu, nehraju, neposlouchám, nekritizuji, neběhám, nefotím, ..tak spím.
15) Mluvím dost nesouvisle i když to nakonec, asi smysl dává. Doufám.
16) Moje máma tvrdí, že vlastním druhou největší sbírku tenisek na světě, ..nechápu proč až druhou :O
17) Občas si lehnu pozdě v noci na silnici a při dobré viditelnosti
(a když si nezapomenu brejle) koukám na hvězdy.
18) Sbírám LP desky staré i nové. A nevlastním gramofón. Zatím.
19) Kamarádím se svým knihkupcem, sežene všechno i to na co si nevzpomenu :D
20) ..miluju svůj život, když ho zrovna nemám plný zuby! Ale to už víte.

Moje teorie o ponožkách

14. srpna 2014 v 16:30 | Sikki
Venku to vypadá jako by měla opět začít topná sezóna a já s hrůzou zjišťuji, že celé prázdniny chodím v jedněch <bezva> sandálech, ale ať hledám kde hledám ponožky si nejsípš vyjely na dovolenou. Taková dovolená se mi zdá poněkud nešťastnou. Ponožky jsem si tedy vypůjčila od přítele, upravila jim design a strčila do tenisek ať to nikdo nevidí.
(.. u nás se chodí na hřébky, ale zpravidla najdeme houby.)
Vyrazila jsem si na hříbky do lesa se svojí skoro-švagrovou. Aspoň k něčemu to upršený počasí je. =D Kupodivu jsme se nikde neztratily a dokonce donesly dva košíky suchohřibů páč taky, asi nic jinýho neroste. Večer jsem to pak hodinu okrajovala u "Survivor: PALAU". Dnes z toho byl, ale parádní smažák.
Pořád tak nějak čekám než mě políbí můza a napíšu něco pořádného. Zbytek času trávím poleháváním s #chlupou_mrchatou, čtu si a smutně koukám po místnosti plná očekávání, že někdo přijede domů, abych měla komu lézt na nervy. Z mé věže mě dnes zachrání pouze vidina dobře chlazeného piva a kamarádi.

Já si tak rád..

16. července 2014 v 16:04 | Sikki
..jen tak poletůju, póletůju, padám.
Jenom to přistávání mi poslední dobou moc nejde. Másters jako vždy parádní až na fakt, že ve dvou se na fesťáky jezdit prostě nedá, teda aspoň já to tak mám. Čtvrtek ani teplo ani zima - ideální počasí, pátek chcanec jak sviňa k tomu mě zas vypověděla páteř takže jsme to v sobotu večer museli zabalit, to byl totiž můj strop. Jsem jak stařena. Ty moje záda jsou čím dál horší, měla bych začít hodně cvičit ještě víc než je mám doporučeno.
"Chceš, pravdu nebo společensky přijatelnou pravdu?"
Zavřela jsem se doma a s nikým nemluvím, znáš ten pocit, když se stane něco špatnýho ty za to vlastně nemůžeš, ale stejně máš pocit, že je to tvoje chyba... fuck it all! Bublina mi v tomhle nepomáhá, já vidím věci černě nebo bíle.. a on je prostě černobílej né-li přímo šedej. Jedinej člověk kterej mě poslouchá je (pro všechny ostatní) zdánlivej (ne)přítel a ještě k tomu od dva státy dál a emaily mu posílat proto nebudu i když se někomu doopravdy svěřit potřebuju. Level EXPERT

Den před mejma prázdninama... Másters se blíží.

3. července 2014 v 14:50 | Sikki
Právě jsem se po rušném dni zaryglovala v doupěti s cílem sem minimálně do zítřka nikoho nepustit. Jenom já, šest strun, jablečňák, kuře na paprice, Boris (kocour) a seriál ''Vikingové''! A může si to zkusit někdo porušit.
V práci...tsss.
Tak jsem se těšila domů, že jsem zdrhla o čtvrt hodiny dřiv a pak jsem se nudila na zastávce, fotila si svoje suprčupr tenisky, které si po tak dlouhé době ..už zasloužily vyrazit.
MOR je už za týden a vzhledem k mojí "společenské" situaci nevim s kým pojedu.. jestli vůbec. Modroočko se už neozval s Bublinou nemluvím (i když je mi smutno) a zbytek?... E.A. POE to vystihnul: "Marno vše!" Jedete někdo do Vizovic? Dejte vědět.

Vliv

30. června 2014 v 19:42 | Sikki
Dovolte mi krátké zamyšlení nad tématem týdne.
Obecný význam toho slova znají všichni, vyjadřuje ovlivnění, ale my tomu nadneseně říkáme vliv. Vlivní, podlehající vlivům .. slovní spojení s tímhle slovem slýšíme dnes odevšat, ale co skutečně znamená slovo "vliv" a co ho ztělesňuje si musíme nejspíš rozhodnout každý sám za sebe.
Ráda bych tvrdila, že mě nic neovlivnilo a jsem originál.. Ve skutečnosti nás ovlivňuje všechno: ..máma s tátou, když se narodíme, učitelé, kamarádi, televize ..někoho počasí někoho práce jiného prášky. Vliv má prej i někdo kdo má prachy, jo to je obecně známej fakt a to mi připomíná písničku "Money,Sex&Power" [»PLAY] Když se nad tím zamyslím dojde mi, že mě hned po rodičovské výchově mě nejvíc ovlivnila nejspíš muzika. Vděčím jí (doufám aspoň trochu) za kreativní přemýšlení, dobrodružný život, zálibu v umění chodit po hraně taky za svoje rudé vlasy a dobrý vkus. Obávám se, že to má ALE občas vliv na své okolí, muhaha.
A co váš(e) vliv(y), vnímáte je?
 
 

Reklama